(sf) blok

Davidoff slims… Daniel Powter… Damien Rice (& „Delicate“)… „do smrti“…
&
John Donne: Dobré jitro
To bych rád věděl, kde jsme já a ty
se toulali, než jsme se milovali?
Zda blažily nás dětské nápady?
či v sluji sedmi spáčů snad jsme spali?
Tak to bylo. Však nebylo to nic
než sen: A krásky, které se mi vzdaly,
jen o tobě mi příchazely říc.

A nyní dobré jitro! bděte již,
vy naše duše, ne však žárlivostí.
Vždyť láska všechnu lehkost, všechnu tíž
a ve všem všudy všechno v sobě hostí.
Nech jiné zeměkouli objíždět
a kreslit mapy plné učenosti:
my každý jsme a každý máme svět.

V tvém oku mám svou tvář, ty svoji v mém,
a věrná srdce v tvářích přebývají.
Kde lepší hemisféry naleznem,
jež chladu noci nikdy nepoznají?
Co smíšeno je, není smrtelné:
Kdy naše duše tak se prolínají,
žít budou věčně v duši jediné.

(Překlad E. A. Saudek. In: Labuť a růže. Praha: Aurora, 1997)

P.S.: důkaz-)))

To Fanny
John Keats (1795–1821)

O milost prosím – soucit, lásku, lásku,
slitovnou lásku bez nástrah a trní,
bezelstnou, prostou, odhodlanou lásku,
upřímnou, bez falše a bez poskvrny.
Ty celá, celičká mi patřit máš,
tvé krásné tělo i daň nejmenší -
polibek – ruce, oči, bílá zář
tvých ňader, hnízdo sladkých rozkoší.
Sebe, svou duši v soucitu mi dej,
atomu atom prosím neupři mi,
jinak snad zemřu, nebo bezcílně
živořit budu, jen tvůj otrok líný,
své mechanické mysli bledý host,
jenž ztratil vše – i slepou ctižádost.

(přeložila Hana Žantovská, in John Keats: Déšť z plané růže. Praha: Mladá fronta, 1994; originál zde.)