">

útržky poezie XVII.

The Body

This last continent
Still to be discovered.

My hand is dreaming, is building
Its ship. For crew it takes
A pack of bones, for food
A beer-bottle full of blood.

It knows the breath that blows north.
With the breath from the west
It will sail east each night.

The scent of your body as it sleeps
Are the land-birds sighted at sea.

My touch is on the highest mast.
It cries at four in the morning
For a lantern to be lit
On the rim of the world.

(Dušan) Charles Simić
(* 9. 5. 1938; básník, překladatel ze srbštiny a němčiny, esejista a profesor literatury, autor minimalistických, někdy drsných a jindy vtipných veršů; do USA emigroval s rodiči ve svých 16. letech – svou zkušenost z 2. světové války a poválečného Srbska popsal slovy My travel agents were Hitler and Stalin“.)

překlad z první vody:

Tělo

Poslední kontinent,
který je ještě třeba objevit.

Moje ruka sní, staví
svou loď. Posádkou bude
hromádka kostí, potravou
láhev od piva plná krve.

Zná ten dech, co vane na sever.
S dechem od západu
popluje každou noc na východ.

Vůní tvého spícího těla
jsou suchozemští ptáci spatření na moři.

Dotýkám se nejvyššího stěžně.
Ve čtyři ráno se dožaduje,
aby rozsvítili lucernu
na kraji světa. 

[via útržky]

flattr this!

Štítky: , ,



Back to Top ↑