twitteropsaní aneb jak dopadl jeden experiment (update)
Když jsem vloni psala o twitterovském maratonu uspořádaném britskou obdobou Obce spisovatelů (Society of Authors), tak trochu jsem si představovala, jak by podobná akce dopadla u nás. Uplynul nějaký čas a nápadu se chopil Zdeněk Král, vydavatel Příběhů na 50 slov.
Ve čtvrtek 21. 6. se tedy na Twitteru objevila návnada v podobě věty od Jaroslava Rudiše, autora Aloise Nebela nebo skvělého románu Konec punku v Helsinkách. Stejně jako v britském twittertonu byly příspěvky twitterníků omezené 140 znaky a žánrem – pokusili jsme se o thriller. Pravidla twitteropsaní byla k nalezení na webu Příběhů na 50 slov:
O thriller se snažili i v Británii – tam začátek povídky napsala moje oblíbená autorka Sarah Waters a výsledek?
Český překlad by mohl znít třeba takto:
Můj dům je celý nesvůj. Rozlétávají se v něm dveře. Třesou se okna. Zní v něm vzdechy. Nechoďte sem! Můj dům má něco na srdci. Mizí v něm věci: potravinová fólie, oblíbené ponožky, účet za plyn. Zemřela tu žena. Bere si zpátky svůj prostor. Ta žena jsem já a ten dům je můj. Snažila jsem se vám to říct, jenže neposloucháte. Dívám, se jak vaše malá spí v postýlce. Myslíte, že je vaše. Myslíte, že ji znáte. Podívejte se zblízka. Podívejte se jí do očí. Že jste to nečekali? Jsou moudřejší, tmavší a starší, než by měly být. Stejně staré jako ten dům. Ta malá má něco na srdci. Přišla si zpátky pro svůj prostor.
Výsledky pokusu o první českou twitter povídku nakonec předčily naše očekávání, ostatně posuďte sami:
Celý experiment byl hektičtější a napínavější, než jsem myslela. Některé reakce mě překvapily – vidím to nějak takto:
Pro mě největší překvapení #připiš je, jak moc některým lidem záleží na vyladěnosti jejich dezinfikovaných tajmlajn.
— .lada hora. (@__lh_) June 21, 2012
- fakt, že negativních komentářů bylo výrazně míň, potěšil.
Moc děkuju všem, kdo se zúčastnili, Zdeňkovi, že se akce ujal, a Jaroslavu Rudišovi, že do toho šel s námi.
