">

twitterton a twitter román

„Probudila jsem se na podlaze podivné místnosti a v pravé ruce svírala kulku. Žádnou zbraň jsem neviděla. Plíce mi naplnil šeptaný odér smrti. Sladký, znavený, povědomý. Tělo, na které jsem zírala, však v klidu nebylo. Škubalo sebou. S odporem jsem sledovala, jak z otevřených úst té pěkné dívky vylézají tři švábi. V kapse jí zazvonil mobil. ‚Jsi na řadě.‘ Hlas v telefonu byl nezaměnitelný. S rozechvělým srdcem jsem zamířila ke dveřím. Otevřely se dřív, než jsem k nim došla. Popadl mě a srazil mě na jeviště. Ze záplavy tleskajících lidí zazněl povel: ‚Zpívej.‘ Zhluboka jsem se nadechla.“

Nebo nadechl, osoba vypravěče není v angličtině jasná, stejně jako není jednoznačně jasný autor této krátké povídky. Vznikla tento týden jako protest a experiment na sociální síti Twitter (pro ty, kdo ji nepoužívají nebo neznají, krátký optimistický úvod zde a urýpané video v angličtině tu). Po jednotlivých tweetech (zprávách vždy s maximálně 140 znaky) ji vytvořili posluchači BBC na popud britské obdoby Obce spisovatelů (Society of Authors) a jejím cílem je vyjádřit nesouhlas s plánovaným omezením vysílání literárních pořadů věnovaných povídkám na stanici Radio 4. Kromě klasické petice, kterou už podepisují tisíce lidí, tak vznikl ojedinělý „tweetathon“, twitterový maraton. Bude se opakovat každou středu v 11 hodin GMT, povídka o 670 znacích bude vždy v jiném žánru (tím prvním byl thriller) a mezi autory, kteří do twittersféry vypustí vždy první větu, budou Sarah Waters(ová), Ian Rankin (autor první věty z tohoto týdne), Joanne Harris (ová) nebo Neil Gaiman. Twitterníci, kteří se chtějí podílet, budou ve svých tweetech požívat hashtag (poznávací značku) #soatale. Vybraní porotci pak každou hodinu vyberou nejlepší pokračování a celou povídku na svých stránkách zveřejní Society of Authors.

Pro české čtenáře je „tweetathon“ (česky psaný asi jako „twitterton“) zajímavý hned dvakrát: zaprvé naznačuje, že Twitter obecně se dá použít i k něčemu jinému než jen k šíření osobních mouder, aktuálních zpráv, odkazů a instantních pocitů, a zadruhé ukazuje, že protest proti (ne)kulturní politice (státu nebo veřejnoprávního média) může vypadat i jinak než jako občasné výkřiky do mediální tmy nebo budování knižních barikád na Karlově mostě: jako něco tvůrčího a inspirativního, co hned nezapadne a co se odpoledne neuklidí.

(ukázky twito-výkřiků)

Podle deníku The Guardian je „tweetathon“ příkladem zřejmě „dosud nebývalé spolupráce předních spisovatelů a twitterníků“, ale není to tak docela pravda: jeden z jeho účastníků, Neil Gaiman, se o interaktivní „twitter román“ pokusil už před dvěma lety.

Letos na jaře se do něčeho podobného pustili i čeští „twittaři“ Martin Hassman (hassmanm) a Jiří Šprdlík (pod účtem červený pult) a dočkali se i autorského čtení na prvním českém knihovnickém festivalu KISK Fest. Po prázdninách zvolna pokračují – bez halasu a skromně. Sledovat budu obojí: britský „tweetathon“ se zájmem a napětím a český „twitteromán“ s radostí. Přemýšlet budu i o tom, jak sociální sítě ovlivňují češtinu – jedna hravě, jiná vlezle a další skoro vůbec. O tom ale až jindy.

Update 19. 9.:

Smysl britského twittertonu vysvětluje Neil Gaiman ještě v krátkém textu pro Guardian:

„Povídky mám moc rád. Vyrostl jsem na nich a ty, které mě ovlivnily, jsou dnes zakódovány do mé DNA… Je jich spousta a rád je mám všechny.

U autora, který se živí psaním, je to pošetilost. Měl by psát romány. Máte-li štěstí, povídky se prodávají za cenu dobré večeře (a časopisů a sborníků, které je kupovaly dřív, ubývá nebo už zmizely úplně). Když vám je otisknou znovu, nezaplatíte tím na tu večeři ani taxík. Mám štěstí a svoje povídky jsem sebral do knížek, které se na sbírky povídek prodávají dobře, přesto jde jen o zlomek toho, za kolik prodávají moje romány.

Pro mladé autory jsou však povídky tím nejlepším místem, kde se můžou přiučit svému řemeslu: zkoušet různé hlasy a techniky, experimentovat, učit se. A jsou báječným místem pro staré autory, pokud mají nápad, který by nestačil na román: jednoduchý, elegantní text, který je třeba napsat. Lidi čtou povídky rádi. A rádi je poslouchají…*

Snad (twitterton) lidem připomene, kolik radosti čtenářům a posluchačům povídky přinášejí a kolik se toho naučíme, když je píšeme…“
(celý text zde).

Pro ty, kdo čtou v angličtině, ještě přidám odkazy na pět povídek zmíněných Gaimanem:
- Shirley Jackson: One Ordinary Day With Peanuts a The Lottery
- Saki: Sredni Vashtar
- W. W. Jacobs: The Monkey’s Paw
- Rudyard Kipling: The Gardener.

flattr this!

Štítky: ,



Back to Top ↑