">

Plánování na volné noze

Když jsem se před třemi roky po delším rozvažování rozhodla, že přestanu svůj pracovní čas dělit mezi učení a překládání a odejdu na volnou nohu, představovala jsem si to trochu jako Hurvínek válku. Netrvalo však dlouho a pochopila jsem, že k práci překladatelky nepatří jen překládání a komunikace s klienty, ale i papírování a především plánování času.

Plánování času je důležité hned z několika důvodů:

  • Klient chce kvalitní překlad včas – na jeho dodání často závisí jeho další zakázka nebo projekt. Nedodržení termínu by pro něj bylo zklamáním a komplikací a mohlo by se stát, že si příště bude hledat jiného dodavatele.
  • Nedostatek času nutí ke spěchu, hrozí proto, že překladatel něco přehlédne nebo opomene, ať už v samotném překladu nebo v jeho zadání – přísloví „práce kvapná, málo platná“ jistě nevzniklo náhodou.
  • Vědomí, kolik času která zakázka vyžaduje a kdy ji dokončím, mě zbavuje stresu.

Při samotném plánování beru v úvahu různorodost své práce i to, že nežiju ve vzduchoprázdnu. Každý projekt vyžaduje jiné soustředění a trvá různě dlouho. Práce na technických dokumentech a lokalizaci se dá *rozdělit* do krátkých úseků, které můžu flexibilně měnit nebo přesouvat do jiných dnů. Překládání titulků naproti tomu vyžaduje větší soustředění a práci v souvislejších celcích, proto se mu raději věnuju dopoledne. Korektury nebo redakční úpravy dokumentů nebo filmů jsou méně náročné, a můžu na nich pracovat odpoledne nebo podvečer. Psaní článků nebo překlad knížky pak nechávám na dny (nebo večery), kdy nemusím myslet na nic jiného.

Asi půl dne týdně věnuju papírování a účetnictví – rozesílání faktur nebo nabídek, vyřizování telefonátů a pohledávek, placení účtů apod. Víkendy, večery a někdy i celé dny v týdnu patří rodině, přátelům a mým zálibám. Po tvrdých začátcích, kdy jsem často pracovala od nevidím do nevidím, si to zasloužíme všichni…

[* 2011/02/moleskine-261x300.jpg *]:/2011/02/18/links-of-the-week-tydenni-zne/moleskine/ .<>

U každého projektu vycházím z toho, kolik slov nebo titulků přeložím za den. Praxe mě naučila, že k výslednému odhadu je dobré připočítat 25 až 50 % navíc, u kreativnějších projektů až 100 %. Pokud se vám to zdá přehnané, zkuste si spočítat, kolik času vás v práci „ztratíte“ telefonováním, e-maily nebo vyrušením a kolik ho musíte věnovat odpočinku (včetně oběda), abyste v práci mohli soustředěně pokračovat. Pokud vám vyjde, že denně věnujete skutečné práci víc než šest, sedm hodin čistého času, je možné, že na vás za rohem číhá syndrom vyhoření.

*„Nafouknutí“ plánovaného času* mi umožňuje větší flexibilitu v případě, že dojde k nepředvídaným okolnostem (výpadku internetu, problémům se softwarem), událostem v rodině nebo k nemoci. Pokud projekt přece jen dokončím dřív, můžu se věnovat urgentním zakázkám, jiné práci, studiu, zálibám nebo rodině.

Protože většinu pracovního a studijního času trávím u počítače nebo notebooku, případně se čtečkou, pro plánování používám týdenní, tzv. panoramatický diář *Moleskine*, obyčejnou černou tužku a gumu. Úkoly si průběžně zapisuju do kolonky „To do“ (na první straně vpravo nahoře). Pod ně připisuju případné kontakty a poznámky. Detailnějšímu plánování se pak věnuju vždy na konci týdne a dne. Nejpozději v pátek nebo během soboty si ke každému dni z následujícího týdne zapíšu úkoly a projekty, kterým se chci daný den věnovat, a naplánované schůzky, včetně těch soukromých. Na konci každého pracovního dne se pak rozhoduju, který úkol bude pro mě nazítří nejdůležitější – většinou si úkoly dokonce čísluju podle důležitosti (přitom uplatním svoje vrozené puntičkářství). Po dokončení úkolu sáhnu po tužce a s radostí ho škrtnu. Pocit úlevy, který se vždycky dostaví, je k nezaplacení.

Pokud jste četli pozorně, jistě jste si všimli, že jsem zmínila i gumu. I na tu někdy dojde – většinou u zmíněných „úsekových“ technických překladů, které v případě změny plánů můžu přesunout na jindy. Kromě diáře Moleskine používám i online kalendáře, které slouží jako základní zdroj informací pro moje klienty. Obecný kalendář, z něhož je patrné, nakolik jsem v daném období vytížená, si vedu na překladatelském portálu Proz.com. Velké a zahraniční firmy často mají vlastní a podrobnější kalendáře, do kterých můžu zapisovat i plánované dny volna nebo případnou nemoc, většinou ale vypadají podobně.

Popsaný systém plánování času má ještě k dokonalosti daleko a i dnes se mi někdy stane, že všechno nevyjde tak, jak bych si přála. Přesto bych na něm zatím nic neměnila. „Papírové“ plánování má totiž několik výhod: nepotřebuju k němu napájení ani připojení k internetu a diář můžu s sebou nosit kamkoli, i na pracovní schůzky. A věřte, že na klienty často lépe působí, když vytáhnete diář a tužku, než když ťukáte něco do aplikace v telefonu.

(Psáno pro Mít vše hotovo.)

flattr this!

Štítky: , ,



Back to Top ↑