">

Jeden sonet

Obraz Ganyméda, který jsem před Vánoci viděla na Michelangelově výstavě ve vídeňské Albertině, článek o tom, co je nebo není na člověku nahraditelné, a debata o strojových překladech poezie mě inspirovaly k listování v Shakespearovi. A tady je:

Sonnet No. 20 v originálu

A woman’s face with Nature’s own hand painted
Hast thou, the master-mistress of my passion;
A woman’s gentle heart, but not acquainted
With shifting change, as is false women’s fashion;
An eye more bright than theirs, less false in rolling,
Gilding the object whereuponit gazeth;
A man in hue, all ‘hues’ in his controlling,
Much steals men’s eyes and women’s souls amazeth.
And for a woman wert thou first created;
Till Nature, as she wrought thee, fell a-doting,
And by addition me of thee defeated,
By adding one thing to my purpose nothing.

But since she prick’d thee out for women’s pleasure,
Mine be thy love and thy love’s use their treasure.

 

V překladu Erika A. Saudka:

 

A v překladu Martina Hilského

Tak krásnou, ženskou tvář, můj milý, máš,
že bych ti mohl říkat moje milá,
tvé ženské srdce nezná ženskou zášť,
tvou něhu ženská faleš nezkazila.
Tvé oči víc než ženské oči žhnou,
a zlatým světlem posvěcují svět,
tvé kráse všichni rádi podlehnou,
miláčkem žen jsi – mužů jakbysmet.
Příroda z tebe chtěla ženu mít,
pak k tobě sama prudkou vášní vzplála
a dala ti to, čím mi tě chtěla vzít:
k tvým božským údům další přidělala.
 

Tvá láska patří mně, ač vybaven
přírodou byl jsi k potěšení žen.
 

 

A co na to stroje

 

flattr this!

Štítky:



Back to Top ↑