">

TEDování

Co je to vlastně ten TED? Tuhle otázku mi v posledních týdnech a dnech kladlo hodně lidí, kteří museli snášet moje nadšení z překládání titulků pro TED Talks, líčení setkání TEDx v Brně a ukrajování času na překlady a korektury pro TEDx v Praze.

První konference TED se konala roku 1984 v Kalifornii a sešli se na ní lidé ze tří oblastí, technologie, zábavy a designu (Technology, Entertainment, Design – odtud taky zkratka TED). Úspěch akce přiměl organizátora, stejnojmennou neziskovou organizaci, uspořádat další podobná setkání. Od té doby se každoročně konají výroční konference TED v kalifornském Long Beach/Palm Springs a v britském Oxfordu. Jejich tematický záběr se významně rozšířil a vystupují na nich lidé z mnoha oborů – fyzikové, ekonomové, hudebníci, spisovatelé, ekologové, podnikatelé. Ve svých vystoupeních přibližují různé projekty a nápady, které jsou hodné šíření (tedy Ideas Worth Spreading, jak zní základní motto TEDu). Záznamy nejlepších přednášek (tzv. TED Talks) jsou volně k dispozici na intenetu – řada z nich s českými titulky, jejichž autory patří k početné mezinárodní dobrovolnické komunitě překladatelů. V současné době jich můžete sledovat víc než 800.

Před několika lety se organizátoři konferencí TED rozhodli původní projekt rozšířit a otevřít – tak vznikl tzv. TEDx, program nezávislých lokálních setkání organizovaných dobrovolníky z různých zemí. Obsah každé konference je jedinečný, má však jednotnou formu: krátká živá vystoupení řečníků doplňují vybrané videozáznamy z řady TEDTalks, a i když jsou jednotlivá témata různorodá, přednášející se většinou vyhýbají politické, náboženské i komerční agitaci. Podle posledních údajů se již konalo na 618 konferencí ve více než 98 zemích a chystá se nejméně 600 dalších. Jedním z dílků v této barevné a inspirativní mozaice byla i konference TEDxBrno, která se poprvé konala 7. října v Uměleckoprů myslovém muzeu Moravské galerie.

Organizátory brněnské akce byli členové občanského sdružení Brnopolis a několik dobrovolníků. Účastníci konference, kteří měli nereálná očekávání a těšili se na klon „velkého“ TEDu, mohli být trochu zklamáni – brněnský TEDx byl komorní (měl licenci pouze pro 100 účastníků) a některá vystoupení nepůsobila příliš profesionálně. Přesto organizátoři zvládli TEDx na výbornou: vybrali příjemné místo i zajímavé osobnosti z různorodých oborů: podnikání, sociální práce, designu, fyziky, hudby, výtvarného umění, gastronomie, sociologie a architektury. Vystoupení i nálada v sále Uměleckoprůmys lového muzea postupně gradovaly a jednotlivá vystoupení kladla podnětné otázky: Proč chce jen 5 % vysokoškolských studentů dělat „něco svého“ a ostatní očekávají, že je někdo zaměstná (Petr Maňas)? Proč se tak bojíme vstoupit do neznáma a uskutečnit své sny (Marisa Perelló)? K čemu je vlastně tak médii oslavovaná nanotechnologie (fyziky Pavel Tománek)? Je i „pocit trapnosti“ estetickou funkcí (performer a skladatel Tomáš Vtípil)? Jak se dívat se za věci, které máme přímo před očima (malíř a grafik Vladimír Kokolia)? Proč nemít rád tradice právě proto, že jsou dobré a mají smysl (Michal Hromas)? Přinesly informační technologie opravdu revoluci (Jakub Macek)? Ne všechny otázky našly svou odpověď, přesto byly inspirativní. Asi nejzajímavější bylo závěrečné vystoupení architekta a kritika Adama Gebriana a jeho slova o tom, že „největším nebezpečím, které nám hrozí, je pasivita“:

Organizátoři listopadového setkání TEDxPrague čekali víc návštěvníků i víc hostů, proto mě jímala větší zvědavost. Jaké myšlenky na něm zazněly, si můžete poslechnout ve vybraných záznamech Českého rozhlasu Leonardo.

(Psáno pro BKC, aktualizováno 29. 11. 2010)

flattr this!

Štítky:



Back to Top ↑