Když zvony večer vyzvánějí mírem,
let ptáků vidím nad vodou a lesy,
jsou roztaženi jako na procesí,
ve vzduchu mizí podzimkově čirém.
Zahradou chodím s temnotnými zraky,
jasnější osudy jim tiše snuji,
rafije už se sotva posunují.
Za letem ptáků táhnu nad oblaky.
V tom roztřásl mne závan rozpadání.
Kos zalkal na bezlisté sněti.
Psí víno na rzi mříže v rozevlání.
Jak tanec smrti tančily by děti,
tak ve větru se modré astry sklání
kol roubení, jež rozpadá se v smetí.
Přeložil Ludvík Kundera, skvělý překladatel a
člověk, básník, editor a džentlmen, který měl tolik rád zimu – té letošní se už bohužel nedožil.
