on the art of losing / o umění ztrácet

One Art

Jedno umění

Elizabeth Bishop

(český překlad / Czech translation by Mariana Housková)

The art of losing isn't hard to master;

so many things seem filled with the intent

to be lost that their loss is no disaster,

Umění ztrácet zvládneš bez bolesti;

věci jako by chtěly ze všech sil se ztratit,

takže není to neštěstí.

Lose something every day. Accept the fluster

of lost door keys,  the hour badly spent.

The art of losing isn't hard to master.

Ztrať něco každý den. Nauč se snésti

ztracený klíč – pár nepříjemných chvil.

Umění ztrácet zvládneš bez bolesti

Then practice losing farther, losing faster:

places, and names, and where it was you meant

to travel. None of these will bring disaster.

Ztrácej dál a víc, nesnaž se nalézti

místa, jména a kde byl vlastně cíl

tvých cest. Nic z toho nebude neštěstí.

I lost my mother's watch. And look! my last,

or next-to-last, of three beloved houses went.

The art of losing isn't hard to master.

Ztratím matčin šperk. A horší jsou zvěsti,

že další milý dům se vytratil.

Umění ztrácet zvládneš bez bolesti.

I lost two cities, lovely ones. And, vaster,

some realms I owned, two rivers, a continent.

I miss them, but it wasn't a disaster.

Ztratila jsem dvě města, pár království,

jež měla jsem, dvě řeky, světadíl.

Chybí mi, ale není to neštěstí.

Even losing you (the joking voice, a gesture

I love) I shan't have lied. It's evident

the art of losing's not too hard to master

though it may look like (Write it!) a disaster.

I ztratit tebe (s veselým hlasem, s gesty,

co mám tak ráda); kdo by nevěřil,

že v umění ztrácet není moc bolesti,

i když vypadá to (Piš si!) jako neštěstí.

[The poem has also inspired a video essay by Tereza Sochorová & Filip Cenek]