Co může mít společného Bohuslav Reynek a J. H. Krchovský? Nic moc, jen tahle náhodná shoda je poeticky podezřelá:
Bohuslav Reynek
Úzkost
V tmách ozvalo se zalkání,
smrt černé kočky volat slyším,
jíž nikdo živý nepomáhá.
Strast k srdci se mi naklání,
tvář bledne hlubinám i výším
a někdo na ruku mi sahá:
mám bílé kotě na dlani,
oddané důvěře a tiším,
květ oblaku a hrstku blaha…
Jsme dvěma ostny prokláni,
smrt útočištěm je vždy bližším,
naděje jako smrt je naha,
kdo kterou spíše oděje?
Cos trne v každém setkání
nás, smrti, nás a naděje.
(ze sbírky Setba samot, 1936)
J. H. Krchovský
Dům ve tmě, v domě tma, dům na samotě
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
– zemřelo steskem, asi dva dny po mně
(ze sbírky Mé lebky stín, 1989–1991; vyšlo v knize Noci, po nichž nepřichází ráno, 1996)
