">

takynáměty

Před více než 15 lety jsem v Anglii v jedné studentské knihovně objevila polici s překlady románů Milana Kundery. Nadšeně, až blouznivě jsem ohmatávala obálky, listovala výtisky a jeden po druhém jsem je doslova zhltla. Už tenkrát mi přišlo absurdní, že čtu knihy českého autora v jazyce, jenž není vlastní autorovi ani mně.

Do dnešní doby se situace nezměnila: řada Kunderových děl je v českých zemích pořád nedostupná. Starší romány, vydané v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers, dlouho nevycházely a k dispozici jsou jen v několika knihovnách a ještě po dlouhé čekací době. Novější díla, napsaná francouzsky, čtenářům zůstávají upřena zcela.

Snad i proto se před několika lety na internetu objevil “pirátský” překlad Kunderova románu l’Identité (Totožnost), který vzápětí rozvířil bouřlivou diskuzi ve virtuálním prostoru i v tisku. Jedni autora překladu bránili a jeho čin označovali za přínosný a téměř “buditelský”, jiní se pozastavovali nad “drzostí” anonyma, jenž nedbá autorských práv. Nějakou dobu se ve mně svářila zvědavost a loajalita k autorovi, jehož jsem kdysi tak ráda četla. Zvědavost nakonec zvítězila a po krátkém pátrání ve vyhledávači jsem si českou Totožnost mohla přečíst i já.

Nejsem romanistka, proto nemůžu posoudit úroveň překladu. Čte se dobře a úměrně zachovává Kunderův styl. Prvotní nadšení však po několika stranách vystřídalo zklamání. Román je sporý, chladný a bez pointy. Nutí sice k zamyšlení, ale v myšlenkách neutkví, uplyne a srdce se nedotkne. alespoň to moje zůstalo netečné. Snad že jsem nad řádky spíš než nad vztahem dvou hlavních postav přemýšlela nad vztahem Milana Kundery k českým čtenářům. Nezajímají ho proto, že česká čtenářská obec je malá, a proto nevýznamná? Nemá čas na vlastní překlad? Nenašel snad dobrého překladatele? Nebo chce jen ukázat neomezenou moc autora nad vlastním dílem?

Kdybych byla Kunderou, každý z těch důvodů by se stal tématem jedné povídky. První by se jmenovala Zištnost, druhá Vytíženost, třetí Neznalost a čtvrtá Sebestřednost. Po sbírce bych pak ještě lačným čtenářům předhodila novelu Ublíženost a kdyby ji zástup recenzentů nevhodně zkritizoval, své dílo bych uzavřela románem Lhostejnost. Jeho úspěch by byl zaručen. Na prázdných, bílých listech by se totiž skvěla jen jedna velká černá tečka.

(původně psáno 2. 10. 2006 pro TR; upraveno)

* O ”moci” autorských práv trochu jinak Viktor Janiš.

flattr this!

Štítky: , ,



Back to Top ↑