ad Márquez…
To Fanny
John Keats (1795–1821)
O milost prosím – soucit, lásku, lásku,
slitovnou lásku bez nástrah a trní,
bezelstnou, prostou, odhodlanou lásku,
upřímnou, bez falše a bez poskvrny.
Ty celá, celičká mi patřit máš,
tvé krásné tělo i daň nejmenší –
polibek – ruce, oči, bílá zář
tvých ňader, hnízdo sladkých rozkoší.
Sebe, svou duši v soucitu mi dej,
atomu atom prosím neupři mi,
jinak snad zemřu, nebo bezcílně
živořit budu, jen tvůj otrok líný,
své mechanické mysli bledý host,
jenž ztratil vše – i slepou ctižádost.
(přeložila Hana Žantovská, in John Keats: Déšť z plané růže. Praha: Mladá fronta, 1994; originál zde.)
reakce na tento článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0 . můžete zanechat vzkaz, nebo trackback z vlastních webových stránek.



Září 12th, 2005 at 15.28
marquezuv starec prikyvuje-)
Září 12th, 2005 at 15.48
moudře nebo odevzdaně?-))
Září 12th, 2005 at 15.53
souhlasne a smutne!!
Září 12th, 2005 at 17.44
na smutek jsou aj léky:
http://www.opavia-lu.com/vi… -))