ad Márquez…

To Fanny

John Keats (1795–1821)

 

O milost prosím – soucit, lásku, lásku,

slitovnou lásku bez nástrah a trní,

bezelstnou, prostou, odhodlanou lásku,

upřímnou, bez falše a bez poskvrny.

Ty celá, celičká mi patřit máš,

tvé krásné tělo i daň nejmenší –

polibek – ruce, oči, bílá zář

tvých ňader, hnízdo sladkých rozkoší.

Sebe, svou duši v soucitu mi dej,

atomu atom prosím neupři mi,

jinak snad zemřu, nebo bezcílně

živořit budu, jen tvůj otrok líný,

své mechanické mysli bledý host,

jenž ztratil vše – i slepou ctižádost.

 

(přeložila Hana Žantovská, in John Keats: Déšť z plané růže. Praha: Mladá fronta, 1994; originál zde.)


reakce na tento článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0 . můžete zanechat vzkaz, nebo trackback z vlastních webových stránek.

AddThis Social Bookmark Button

počet komentářů: 4 to “ad Márquez…”

  1. marquezuv starec prikyvuje-)

  2. moudře nebo odevzdaně?-))

  3. souhlasne a smutne!!

  4. na smutek jsou aj léky:
    http://www.opavia-lu.com/vi… -))

odpovědět

Captcha
zadejte pismena, ktera vidi­te.