">

Ad kritika

Před necelým měsícem byla na veletrhu Svět knihy vyhlášena Anticena Skřipec za rok 2004. Za plagiát překladu Malého prince A. de Saint Exupéryho ji dostalo Ottovo nakladatelství, spojené se skandálem kolem pirátského vydání knihy Harry Potter a Ohnivý pohár.

Skřipec uděluje od roku 1995 Obec překladatelů na základě výroku nepočetné nezávislé poroty. Její členové vždy vybírají z překladových děl, jejichž tvůrci významně porušili pravidla překladatelské práce nebo (jako v letošním případě) pravidla slušnosti.. Posudky na “oceněná díla” již po tři roky zveřejňuje literárně zpravodajský server iliteratura. Skřipec v mnohém navazuje na anticenu Koniáš (více o tom zde), udělovanou od roku 1993 za nejhorší překlad v oblasti science-fiction, fantasy a hororu: porota přijala její způsob hodnocení (o překladech nehlasují desítky porotců a akademiků, ale konečné rozhodnutí se opírá o překladovou analýzu díla) i samotné hodnotitele.

Přestože se na vyhlášení Anticeny Skřipec každoročně s napětím a možná i škodolibým očekáváním těší řada překladatelů, literátů i čtenářů, pozornost médií spíše stagnuje, pokud dokonce neupadá. Knihy vyhlášené za “nejhorší překlady” uplynulého roku se nadále prodávají a množství nekvalitních překladů na knižních pultech nijak dramaticky neklesá. Význam anticeny pro překladatele je sice zřejmý a neoddiskutovatelný, můžeme se však ptát, jaký má praktický dosah na českou kulturní obec. Přitom nás může napadnout, jaký je vliv a stav současné české kritiky překladu.

Pomineme-li přednášky pro studenty filozofických fakult a několik kritik oceněných v rámci Soutěže Jiřího Levého, důvodů k optimismu lze nalézt jen málo. Překladatelské perly přináší už přes dva roky časopis Plav! vycházející u příležitosti tzv. bubeníčkovských překladatelských večerů, jde však většinou o nahodilé glosy.

Kritické články se objevují na výše zmíněném serveru iliteratura, jejich dostupnost však naráží na technická (v tomto případě elektronická) omezení možných čtenářů. Více než 10 let existuje Klub kultury překladu, založený při Ústavu translatologie FF UK v Praze, ten však v současnosti omezuje svou činnost i počet přednášek, pro mimopražské návštěvníky již tak nedostupných. Recenzenti překladů v denících a časopisech většinou nemají k dispozici originál díla, a proto se omezují na několikařádkové a nic neříkající hodnocení. (Jsou čestné výjimky, i ty však mnohdy překlad i dílo vytrhávají z kontextu a občas se zvrhávají spíš v neuctivou ” popravičku”.) A pokud se soustředíme na překlady filmů a dokumentů na nosičích DVD, v televizi a kinech, v této oblasti soustavná kritika prakticky neexistuje.

Kritika překladu by přitom neměla primárně sloužit jen k zviditelnění recenzenta a odsouzení (ostouzení) neschopnosti a lajdáckosti. Překladatelům by měla přinášet zpětnou vazbu a navádět je k jiným, netradičním nebo v návalu práce neviděným řešením. Čtenáře by mohla upozornit na kvalitní překladová díla, nebo je od těch podprůměrných naopak odradit. Nakladatelům by mohla pomoci při hledání dobrých překladatelů. Zda se to opravdu děje, toť otázka.

(upravená verze “překladatelského sloupku”, který vyšel v Týdeníku rozhlas 23/2005)

flattr this!

Štítky:



Back to Top ↑