Tělesně
Karel Křepelka
Zádušní podzim milování
A chléb okorává
A víno při druhém kvasu
vodu hostí
a déšť čaruje
Do času
i nečasu
A loutnově tiše
zní těla
Těmi ztišeními
která hudbě předcházela
(z knihy Básnické dílo; Brno: Host, 2001)
reakce na tento článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0 . můžete zanechat vzkaz, nebo trackback z vlastních webových stránek.
Prosinec 10th, 2004 at 10.37
A co tohle:
*rychlejší a důraznější tempo*
- krátká pomlka
Rozpaky
Franc Brdka
Klidná letní obloha,
sedím ve svém zátiší.
*V tom černá labuť přiletěla.*
*Co se děje proboha?
srdce již se netiší.*
A voda ? se jen zavlněla.
*Rozhazuji kousky
a přitom směšná gesta,*
té nejlepší své housky
z nejlepšího těsta.
Labuť si jen klidně pluje ,
snad vnímá pocit nebezpečí
a nejistý ji obdivuje,
život mu nic ? nelehčí.
*On nechce a nesmí ublížit,
nastalo by prokletí.*
Nutkání ? jen se přiblížit,
pár kroků ? a černá labuť uletí.
*Ta labuť je jiná.
Jistá a stálá.*
Nechce být vynna,
proč ? by se bála.
*A nejistý najivitou pluje
a mysl svou pečetí.*
Ten okamžik - ,ten pocit ? ,
kdy jistá labuť ? opět přiletí.